Učitel je "jenom" Fénix

30.01.2023

Právě jedu z vyučování a všechno dopadlo úplně jinak, než jak jsem si představoval. Na dnešek jsem si pro svou skupinu malých žáků připravil výtvarnou techniku frotáže. Těšil jsem se, jak s dětmi pronikneme do světa reliéfních, mnohovrstevnatých struktur, do světa pestrobarevných krajin, jak objevíme kouzlo vyjevování (ne)tušených vzorů předem daných matric...

Pro tyto účely jsem byl vybaven všelijakými dřevěnými odřezky s prasklinami, starými struhadly a zbytky grafických, linorytových vzorů. Ukazuji a vysvětluji. Prvotní reakce je: "To znám." Jen nepovídej a dívej. A dál trpělivě ukazuji možnosti. Pozornost mi žáci věnují jen na půl oka a na půl ucha. Hned je jim vše jasné. Sotva dopovím, vrhají se udatně vpřed. Ještě vysvětluji, že je rozdíl, když přes papír přejíždíme pastelkou nebo voskovou křídou, ale to je, jako bych válečníkovi vysvětloval strategii ve chvíli, kdy už se bije hlava nehlava. Kovová struhadla řinčí, pastelky lítají po stole a děti drbou papír jak zběsilé.

"Zkuste to trochu jemněji, s citem!"

"A střídejte barvy!"

"Promýšlejte to!"

Za patnáct minut hlásí první dobyvatel: "Já už to mám." A ukazuje mi svou čerstvou divočinu. Popravdě, nevím, co na to říct. Mé představě o lyrickém světě, o úhlednosti tvarů je to na hony vzdálené. Je to doslova - spoušť. Vlastně ano, spoušť momentálních nekorigovaných představ. Zde jsem vždy na rozcestí - takto vzniklý výtvor je zajisté hodnotný svou živelností, pravdivostí, ale zároveň mu chybí jistá dávka preciznosti. Což je pochopitelné, jsou to děti (první a druhá třída), které se teprve učí kreslit. A tak, jak je mým zvykem, doporučuji jim, co, kde a jak mají doplnit, zvýraznit, zpřesnit, ubrat atd. Nenutím je. Nevnucuji, jen nabízím. Snažím se je korigovat. Zároveň nevím, jestli dělám dobře. Vždyť si to stejně udělají po svém. Jako ty Fénixe minule... Ach! Z těch jsem byl docela nešťastný, zvláště z jednoho, který vypadal jak ohořelá nestvůrka. Dotyčné autorce jsem doporučoval, aby víc míchala barvy, povzbuzoval jsem ji, motivoval. Přesto její Fénix vypadá tak, jak vypadá. Myslím, že není v ničím zájmu trápit ji ani sebe, a tak jsme to uzavřeli. Pokaždé když toto nastane, přemýšlím, jak na to jít jinak, aby výsledek byl lepší, aby "stál za to". Není to ale přece jen příkře subjektivní názor? Nemám náhodou příliš velké nároky? Nejsem naopak v zajetí velmi zúženého vidění, jak má věc "správně" vypadat? V takovémto případě mě vždy vyléčí pohled nezaujatého diváka; a proto hnán pocitem beznaděje a potřebou sdílet svou bezradnost v učitelské profesi vyfotil jsem onoho mrzáčka-Fénixe a poslal fotku kamarádovi s dovětkem "Vyhoření". Nazpět mi přišla blesková reakce: "Vyhoření Fénixe. Zajímavé spojení. Super téma!" Nejprve jsem se tomu zasmál, ale pak jsem se zamyslel. Ano, vlastně proč ne. Vyhoření Fénixe aneb I Fénix je jenom pták, a může si dovolit "vyhořet". Napadá mě mnoho otázek, např.: Jak asi vypadá Fénix v momentě největšího žáru, kdy neúprosný žeh plamenem mění vznešenou, půvabnou bytost v ohyzdnou stvůru? Jaká je podoba Fénixe ve chvíli dohořívání? Jak dlouho trvá stav popela? Jsem si vědom, že přerod, transformace, to je vždy bolestný, nevábný proces, na jehož konci však povstane duch silnější, zářivější, očištěn od všeho nefunkčního, zbytečného, zteřelého, připraven vzlétnout do nového života. Ale odkud přijde ta jiskra, že znovu člověk zahoří a znovu si zamiluje plameny? Tak nějak je mi tenhle Fénix najednou bližší...

"Já už to taky mám!" hlásí mi další válečník. Ukazuje mi svou rozháranou frotáž a já mám nutkavou chuť zavýt. Nakonec převládne klidná síla a odpovím: "Krásný. A teď zkuste ještě jeden. Vytvořte svou krajinu snů."

"Pane učiteli, mně se zdálo o tom, jak spím a zdá se mi sen. Můžu to nakreslit?"

"Tobě se zdál sen o snu?"

"Ano, můžu to nakreslit?"

"No jasně, to je výborný nápad!"

V duchu si říkám - to je přímo skvělý nápad, silné téma, těším se na výsledek, ať už to dopadne jakkoli.

PS: Tohle na té práci miluji, to nenadálé překvapování. Nemůžete si být ničím jistý, ideální představa je pochybnou chimérou, slepou ulicí, a tam se nechce nikdo nechat zavléci. To, na čem záleží, je samotný proces tvorby a dobrý pocit z něj. Děj se co děj.

Dnešek mi přinesl 3 zásadní sdělení:

I když je myšlenka stále táž, není frotáž jako frotáž.
Když už jsi jednou Fénix, uvědom si, že zase vzplaneš.
Jsou plameny ničivé, jsou plameny posilující.

Psáno 19. - 21.1. 2023